V afrických rezervacích měli velký problém se stády sloních samců. Zuřivě ničili, na co přišli, chovali se velmi krutě i mezi sebou. Nakonec pomohlo pozorování: v normálním životaběhu byli tito mladí nevybouření samci usměrňováni starými. Jenže tyhle mohutné staré samce lidi vybili kvůli slonovině. Nepřirozený stav, do kterého se tak populace dostala, vyústil do nepřirozeného chování. Návrat do rovnováhy je dlouhodobý, bude stát hodně utrpení – ale aspoň víme, co se stalo a kudy vede cesta.
V Africe taky víme, co se stalo. Zakrýváme si před tím, stejně jako před jiným „nepochopitelným“ utrpením, oči. Jinak bychom si totiž museli přiznat, že člověk je stejně nemilosrdný a krutý jako všelicí bohové, které si stvořil. Máme to v sobě. Tam je jádro problému. I řešení.
Za článek a především za Vás, autorko, díky.
]]>Super
]]>