Reklama
 
Blog | Markéta Kutilová

Sexuální násilí v Kongu je důsledkem války o nerostné suroviny

V životě jsou chvíle, na něž nelze zapomenout. Pro mě byl jednou z nich moment, kdy jsem se vrátila do Bunyakiri /východ Demokratické republiky Kongo/, abych se podívala, jak pokračuje humanitární projekt pro znásilněné ženy a děti. Na co nikdy nezapomenu, tak to byla ta obrovská radost těchto žen z nového domku a z toho, že mají kde pracovat. Jakmile jsme se objevila, začaly mi ženy mačkat ruce, zpívat, tančit  a zkrátka dávat najevo radost, jak jen to člověk dokáže. Celkem 16 žen s dětmi se už nastěhovalo do nových domků, které dostaly od Člověka v tísni a dvacet z nich pracuje v mýdlárně a šicí dílně, kterou zde ČvT otevřel. 30 vybraných dětí navíc dostalo zaplacené školné na jeden rok. Většina z nich šla do školy poprvé v životě. A to včetně těch čtrnáctiletých.

Únor 2008

V  malém domku z uplácané hlíny pobíhá po zemi
spousta morčat. Malá, velká, bílá, rezavá i strakatá. Piští, kvíkají a motají
se pod nohama. Majitelkou malých hlodavců je Faraja, pětatřicetiletá pohledná
žena s bílým šátkem na hlavě. Na pěti metrech čtverečních zde žije se svými
čtyřmi dětmi. Faraju vyhodil manžel z jejich domu. Byla znásilněná. A ne
jednou. Půl roku totiž byla sexuální otrokyní Hutů ze sousední Rwandy, kteří
okupují část jižního Kivu. „Když jsem jednou byla na poli a okopávala maniok,
unesli mě i s mojí dcerou Hutuové a drželi v zajetí. Půl roku mě znásilňovali.
Bylo nás tam osm žen, drželi nás v takové díře v džungli. A občas nás
přivazovali ke stromům," vypráví klidným hlasem, ale každou chvíli otře nebo
zamáčkne slzu. Teď žije v chýšce, kterou našla prázdnou. „Už ale přišel
majitel, abych se vystěhovala nebo mu platila. „Jsem zoufalá, nemám peníze ani
kam jít," říkala mi tenkrát v únoru Faraja v únoru během mé první
návštěvy Bunyakiri.

Faraja nevěděla,
kam jít. Vydala se tedy do Bunyakiri. Tady je jediný člověk, u kterého mohou
znásilněné, zavrhnuté a ponížené ženy hledat útočiště – řádová sestra Clotilda.
Žije u ní přes 40 žen a sirotků ve věku od 10 do 82 let. Další stovky za ní
docházejí pro radu, Do svého sešitu už zapsala jména 1564 obětí sexuálního
násilí. „Jsou zde děti i muži," říká Clotilda.

Květen 2008          

Reklama

Až do května
letošního roku neměla Clotilda ženám co nabídnout, kromě vlídnosti, dobroty a
elánu. Nechává ženy bydlet na vlastní zahradě. V květnu začala Clotildu
podporovat společnost Člověk v tísni. Projekt na pomoc znásilněným ženám
jsme vymyslely společně během 14 dnů, kdy jsem v Bunyakiri žila. Prioritou
bylo pomoci ženám postavit se na vlastní nohy tak, aby byly schopny uživit sebe
a děti. Proto ČvT v Bunyakiri založila šicí dílnu a výrobnu mýdla. Také
bylo třeba zajistit, aby ženy měly střechu nad hlavou a jejich děti mohly
chodit do školy.

Listopad 2008

Dílny fungují,
domky stojí, děti chodí do školy. Místní lidé prostě dokázali pod vedením ČvT
obrovský kus práce.  Celkem se už zaučilo
20 žen, které tak získávají vlastní příjem. Specializujeme se na šití školních
uniforem, neboť doposud je v celém regionu se 130 000 obyvateli nikdo
nešil. Mýdlo zase vyrábíme proto, že se v oblasti lisuje palmový olej. Aby
ženy obstály v konkurenci, vyrábí originální bílé a světle růžové mýdlo.

V Bunyakiri
není elektřina a tak jsou šicí stroje šlapací. I výroba mýdla je ruční. „Zatím
jsme vyrobily 11500 kusů mýdla a ušily 148 uniforem," říká Clotilda.

Zatím 16 žen v kritické
situaci navíc dostalo od ČVT vlastní domek. Dalších 6 domků se staví. Jsou to
tradiční domky z hlíny, rákosu a vlnitého plechu. Vybrali jsme jen ženy,
které mají nejméně 4 děti mladší 18 let.  Ženám byla domky věnovány včetně pozemku. Jsou
teď jejich majetkem. Chceme, aby měly pocit bezpečí, že je nikdo nesmí vyhnat.
Navíc když ví, že je to jejich, budou se o majetek lépe starat. Podmínka však
je, že to nesmí pět let prodat.

Člověk
v tísni podpořil i místní nemocnici – vybavil ji 20 postelemi pro ženské
oddělení. Sice jsou dvě až tři ženy na posteli, ale dříve musely být na zemi. Lékárně
ČvT věnoval léky pro ženy v hodnotě 1000 USD.

I Faraje se
změnil život. Dostala vlastní domek a pracuje ve výrobně mýdla. „Jsem šťastná,
hlavně proto, že moje děti mají kde bydlet a můžu dokonce vydělat peníze, i když
ne moc, zatím dostávám tři dolary týdně," říká žena, která má neustále svůj
šátek na hlavě.

Projekt na
východě Konga ve válečné oblasti byl podpořen z Klubu přátel ČvT.
V DR Kongu nyní probíhá největší humanitární katastrofa na světě – domovy
opustilo už téměř milion lidí a počet obětí sexuálního násilí přesáhnul
200 000. Nejvíce násilností páchají rebelové ze sousední Rwandy /cca 20 000
mužů/. V médiích se mluví o občanské válce, ale to je lež, dezinformace a
manipulace. Válka v Kongu je válka ekonomická – o zdroje nerostných
surovin. Do války je nepřímo zapojeno i několik evropských států – zejména
Belgie, Francie, Velká Británie a především USA. Většina obrovských zásob
nerostného bohatství odchází z Konga ilegálně přes cesty kontrolovanými
rebely ze Rwandy. Odvážejí se do Rwandy a keňského Nairobi, kde je levně
vykupují západní firmy /především USA, Francie, Belgie, Velké Británie, JAR/. Nakonec
ti, kteří nerostné suroviny legálně od Konga kupují, jsou všemi kritizovaní
Číňané. Největšími spojenci Rwandy jsou USA a Velká Británie.

Prosím všechny,
kteří jste dočetli až sem, nevěřte zprávám o občanské válce v Kongu. To je
jeden z největších lží, která světová média šíří. Válka v Kongu byla,
je a bude čistě ekonomická!

Zisky
z ilegálního drancování nerostů jsou tak obrovské, že nikdo nemá opravdový
zájem na ukončení této války, která trvá už deset let a jejímiž oběťmi jsou jen
civilisté. Jejich utrpení je cenou za obrovské zásoby nerostného bohatství na
východě Konga.

V současné
době ČVT v Kongu otevírá stálou misi. Vedle projektu pro znásilněné ženy
se v březnu rozběhne velký projekt na zlepšení přístupu k pitné vodě
a sanitaci v Bunyakiri Tento týden ČvT zahájil pomoc uprchlíkům ze
severního Kivu, kteří jsou v uprchlických táborech v Hombu. Jelikož
zde vypukla epidemie cholery, zaměřujeme se na stavbu latrín a dodávku léku pro
zdravotnická střediska.